Petr Malina výstava

  • Výstava nezařazená
Popis akce:

Malířský minimalismus jak ve formě, tak v obsahu. Všichni dobře víme, jak snadné je dívat se na něco, aniž bychom to vlastně viděli. Nebo se na něco dívat a vidět jen to, co hledáme, nebo to, co chceme vidět. Anebo vidíme jen to, co si pamatujeme. Jinými slovy, když se díváme, neznamená to ještě, že vidíme. Uvědoměním si viděného můžeme teprve doufat, že něco opravdu vidíme. Že to, co vidíme, skutečně vnímáme, pojímáme, a že jsme také pak schopni to viděné nějak prožít, procítit, ocenit, zhodnotit, nebo vůbec reflektovat. Právě pozorování, respektive spíše všímání si, a to především zdánlivě nevýrazných, banálních, náhodných městských situací, nejen přímo in situ ve městě, ale i ze zprostředkovaných motivů z internetu nebo tištěných médií, je leitmotivem této výstavy. Takto vybrané, neboli dobře viděné motivy, atˇ již autor fotografuje své vlastní postřehy nebo si je vybírá jako přejaté ready-mades z jiných médií, jsou pro Malinu na rovnocenné úrovni autenticity a výpovědi. Dnes už nemusíme chodit za inspirací a motivy ven, zásobárna internetových momentek z reality je mnohem bohatší a vskutku nepřeberná. Z nich pak autor vybírá kompozičně nenápadné, zdánlivě až fádní, přesto uvážlivě volené střípky běžných výseků z jakéhosi anonymního městského prostoru. Takto upravené, zjednodušené, schematizované obrazy, vyčištěné od vedlejších rušivých nebo nepodstatných elementů, jsou nám pak prezentovány jako zhuštěné surogáty reality, jako by říkali: podívej, všimni si, vidíš? Rezonuje zde koncept vidění amerického psychologa Jamese J. Gibsona z roku 1966: „…percepce je přímý proces, ve kterém může být informace odhalena divákem, a která není a priori dána.“ Jeho postavám nikdy zcela neschází psychologický náboj, atˇ už jde o autorovu sérii motivů z rekreačních pobytů u moře, nebo souboru obrazů s motivy kulturní turistiky a návštěv uměleckých center současného globálního světa, se svými prestižními muzei a galeriemi, kde se Malina nepřímo, skrze zády k divákovy stojících figur obdivuje svým uměleckým idolům nebo notoricky známým špekům moderního umění. Čteme zde náznaky určitých nálad, většinou zadumaných, do sebe obrácených zastavení, vytržených z časového sledu jako vystřižené okénko filmu. Postavy odhalují specifický všední okamžik v čase, jsou náhodně zachyceni uprostřed chůze, při krátkém zastavení, ohlédnutí, zamyšlení, nebo jen v zajetí okamžiku ponořené do přemítání ve svém vlastním světě, často bez viditelného vnímání okolí. Kolik detailů je třeba, aby byl realistický obraz schopen předat přesvědčivou iluzi? Malina reaguje na tuto otázku redukcí barevné palety na chladné, často pastelově diferencované tóny, jen ojediněle okořeněné výraznějším teplým akcentem. Výraznější a pestřejší škála se do obrazů dostává v nejnovější sérii postav míjející městské zdi pomalované divokými graffiti, které ve skutečnosti hýří agresivní barevností, v autorově podání jsou však i tyto extrémy jaksi utlumené, potlačené, jakoby umyté, kde i špína a oprýskání zdí jsou klinicky vyčištěné. Destiluje motivy na nejnutnější záznam odosobněnou plošnou malířskou formou, beze stop výraznější individuální malířské traktace, přesto stylově konsekventně koherentní a rozpoznatelné. Autor o svých intencích říká: „Ve městě jsem se narodil a město mne fascinuje jako živý samostatně se vyvíjející organismus. Nejvíce podnětů nacházím na cestách do zahraničí, kdy je člověk vytržen ze svého prostředí a je tak vnímavější a citlivější k pozorování svého okolí. Cestuji většinou za výstavami, a konkrétní město pak objevuji v celé jeho šíři. Fotím si architekturu, parky, městskou krajinu, nevšední situace a samozřejmě i lidi pohybující se ulicemi. Baví mne objevovat nové čtvrti, hledat nové souvislosti, které mi pomáhají pochopit strukturu daného místa.“ Mohli bychom na tyto výtažky městské krajiny nahlédnout prizmatem čínského malíře Daoji ze 17.století, známým pod mnišským jménem Kugua, neboli Hořká okurka, který se o krajinomalbě vyjádřil následovně: „Poslání krajinomalby nespočívá v rozlehlosti, ale ve schopnosti ji omezit, nespočívá v mnohosti, ale ve schopnosti ji zjednodušit, protože bez toho zjednodušení bychom nemohli vyjádřit mnohost a bez onoho omezení bychom nedokázali vyjádřit rozlehlost. Malování jakékoli scenérie, velké či malé, jednoduché či složité, si žádá především soustředění na to, co je v té scenérii podstatné, a tak podržet jednotu této scenérie, bez níž nikdo nevyjádří ducha motivu.“ Každý vidíme stejnou věc trochu jinak. Není to jen naše schopnost vybrat si co z viděného vidíme, ale naše porozumění toho, co vidíme je ovlivněno také našimi znalosti, zkušenostmi, naší historií, vzděláním, výchovou, nastavením. Petr Malina nám decentně nabízí možnost odpoutat se od těchto předurčení, vidět v běžných motivech i nevšední výtvarný zážitek, vnímat a kochat se duchem motivu, ale i barevnou a tvarovou kompozicí obrazů, na kterých mu také očividně záleží.

Termín konání:
12.5.2022 (Čt) - 30.6.2022 (Čt)
Typ akce:
  • Výstavy
Místo konání:
Galerie Univerzity Pardubice
Studentská 519
Pardubice
Web:
www.upce.cz/galerie-umeni-upce-petr-malina
Popis akce:

Malířský minimalismus jak ve formě, tak v obsahu. Všichni dobře víme, jak snadné je dívat se na něco, aniž bychom to vlastně viděli. Nebo se na něco dívat a vidět jen to, co hledáme, nebo to, co chceme vidět. Anebo vidíme jen to, co si pamatujeme. Jinými slovy, když se díváme, neznamená to ještě, že vidíme. Uvědoměním si viděného můžeme teprve doufat, že něco opravdu vidíme. Že to, co vidíme, skutečně vnímáme, pojímáme, a že jsme také pak schopni to viděné nějak prožít, procítit, ocenit, zhodnotit, nebo vůbec reflektovat. Právě pozorování, respektive spíše všímání si, a to především zdánlivě nevýrazných, banálních, náhodných městských situací, nejen přímo in situ ve městě, ale i ze zprostředkovaných motivů z internetu nebo tištěných médií, je leitmotivem této výstavy. Takto vybrané, neboli dobře viděné motivy, atˇ již autor fotografuje své vlastní postřehy nebo si je vybírá jako přejaté ready-mades z jiných médií, jsou pro Malinu na rovnocenné úrovni autenticity a výpovědi. Dnes už nemusíme chodit za inspirací a motivy ven, zásobárna internetových momentek z reality je mnohem bohatší a vskutku nepřeberná. Z nich pak autor vybírá kompozičně nenápadné, zdánlivě až fádní, přesto uvážlivě volené střípky běžných výseků z jakéhosi anonymního městského prostoru. Takto upravené, zjednodušené, schematizované obrazy, vyčištěné od vedlejších rušivých nebo nepodstatných elementů, jsou nám pak prezentovány jako zhuštěné surogáty reality, jako by říkali: podívej, všimni si, vidíš? Rezonuje zde koncept vidění amerického psychologa Jamese J. Gibsona z roku 1966: „…percepce je přímý proces, ve kterém může být informace odhalena divákem, a která není a priori dána.“ Jeho postavám nikdy zcela neschází psychologický náboj, atˇ už jde o autorovu sérii motivů z rekreačních pobytů u moře, nebo souboru obrazů s motivy kulturní turistiky a návštěv uměleckých center současného globálního světa, se svými prestižními muzei a galeriemi, kde se Malina nepřímo, skrze zády k divákovy stojících figur obdivuje svým uměleckým idolům nebo notoricky známým špekům moderního umění. Čteme zde náznaky určitých nálad, většinou zadumaných, do sebe obrácených zastavení, vytržených z časového sledu jako vystřižené okénko filmu. Postavy odhalují specifický všední okamžik v čase, jsou náhodně zachyceni uprostřed chůze, při krátkém zastavení, ohlédnutí, zamyšlení, nebo jen v zajetí okamžiku ponořené do přemítání ve svém vlastním světě, často bez viditelného vnímání okolí. Kolik detailů je třeba, aby byl realistický obraz schopen předat přesvědčivou iluzi? Malina reaguje na tuto otázku redukcí barevné palety na chladné, často pastelově diferencované tóny, jen ojediněle okořeněné výraznějším teplým akcentem. Výraznější a pestřejší škála se do obrazů dostává v nejnovější sérii postav míjející městské zdi pomalované divokými graffiti, které ve skutečnosti hýří agresivní barevností, v autorově podání jsou však i tyto extrémy jaksi utlumené, potlačené, jakoby umyté, kde i špína a oprýskání zdí jsou klinicky vyčištěné. Destiluje motivy na nejnutnější záznam odosobněnou plošnou malířskou formou, beze stop výraznější individuální malířské traktace, přesto stylově konsekventně koherentní a rozpoznatelné. Autor o svých intencích říká: „Ve městě jsem se narodil a město mne fascinuje jako živý samostatně se vyvíjející organismus. Nejvíce podnětů nacházím na cestách do zahraničí, kdy je člověk vytržen ze svého prostředí a je tak vnímavější a citlivější k pozorování svého okolí. Cestuji většinou za výstavami, a konkrétní město pak objevuji v celé jeho šíři. Fotím si architekturu, parky, městskou krajinu, nevšední situace a samozřejmě i lidi pohybující se ulicemi. Baví mne objevovat nové čtvrti, hledat nové souvislosti, které mi pomáhají pochopit strukturu daného místa.“ Mohli bychom na tyto výtažky městské krajiny nahlédnout prizmatem čínského malíře Daoji ze 17.století, známým pod mnišským jménem Kugua, neboli Hořká okurka, který se o krajinomalbě vyjádřil následovně: „Poslání krajinomalby nespočívá v rozlehlosti, ale ve schopnosti ji omezit, nespočívá v mnohosti, ale ve schopnosti ji zjednodušit, protože bez toho zjednodušení bychom nemohli vyjádřit mnohost a bez onoho omezení bychom nedokázali vyjádřit rozlehlost. Malování jakékoli scenérie, velké či malé, jednoduché či složité, si žádá především soustředění na to, co je v té scenérii podstatné, a tak podržet jednotu této scenérie, bez níž nikdo nevyjádří ducha motivu.“ Každý vidíme stejnou věc trochu jinak. Není to jen naše schopnost vybrat si co z viděného vidíme, ale naše porozumění toho, co vidíme je ovlivněno také našimi znalosti, zkušenostmi, naší historií, vzděláním, výchovou, nastavením. Petr Malina nám decentně nabízí možnost odpoutat se od těchto předurčení, vidět v běžných motivech i nevšední výtvarný zážitek, vnímat a kochat se duchem motivu, ale i barevnou a tvarovou kompozicí obrazů, na kterých mu také očividně záleží.

Detailní informace:
  • akce přístupná pro vozíčkáře
Informace jsou převzaty z portálu www.vychodni-cechy.info využívající databázi CZeCOT.