Tereza Šrámková * Živorobi

  • Výstava soch
Popis akce:

Živorobové obydleli podzemí pardubického Art Space NOV. Někteří vznikli přímo zde, ze zdejšího materiálu a nadání prostředí. Patří tedy do mateřské země Pardubic, hovoří přímo k místu a k lidem, jež zde žijí. Živorobí celek na pomezí instalace a podivné zoologické zahrady je svébytném bestiářem, jež však nevypovídá o stavu světa pozdní antiky a středověku, je ryze současný. Štíhlá zvířata, drak okusující si nehet, lázeňská hyena, vlkodlak, plivník, tapír, jeleni, fantastický pan Lišák, přímorožec, srny a chrti vzešli ze spár mezi dneškem a včerejškem, z trhlin mezi sněním a bděním, z meziprostoru přírody a civilizace, jež se vzájemně prorůstají. Betonoví živorobi nemají jednoznačnou taxonomii, autorka se realitou nenechá omezovat. Svým intuitivním a metaforickým charakterem připomínají Borgesovu Fantastickou zoologii nebo Apollinairův Bestiář – Průvod Orfeův. Když básník ve své prvotině zmiňuje Myši času, ví, o čem mluví. Je to vzpomínka na zvíře, a zároveň nový mýtus naší doby. Tereza Šrámková ke žroutům vyměřeného času přidala strachy, obavy a frustrace z aktuálního stavu věcí. Militantní a krátkozraký environmentalismus je jen odvrácenou stranou mince světa plného ziskuchtivosti a bezohledného drancování planety zcela bez limitů. Sochařka kreslí v prostoru z materiálů, které nás všednodenně obklopují, kromě betonu používá také kusy plastů, textilií, papírů a drátů, jež jsme odložili jako nepotřebné harampádí. Co je nalezeno, to se dá použít. Postindustriální materiály jsou zároveň apokalypticky prehistorické, je tu dinosaurus z otisků plastových obalů, srna ze žaluzií a židlí, pejsci z alobalu, jindy poslouží staré ponožky a obnošené košile. Výsledkem je tvar poučený na tradičním sochařství, jako práci s hmotou, objemem, povrchem a prostorem. Současná socha není charakterizována tíží, spíše hybriditou materiálů, směřuje k Giacomettiho existenciální redukci. Lze si představit také secesní a symbolické propletence vlasů, linií, kořenů bytostí napojených na prastarý řád věcí. Pokud pro popis metody vzniku použijeme slovo kašírka, nejde o divadelní iluzi, spíše o sediment toho, co charakterizuje naši civilizaci. Sochy tu nejsou, aby vydržely. V nové situaci mohou být recyklovány a transformovány do odlišného tvaru a užití. Zvířátka mají své mimikry, podobají se prostoru, z nějž vzešli (úlomky cihel a červený prach v betonu). Sochařka v terénu i v hmotě vytváří svůj vlastní svět, obydlený inkarnacemi svěží a ryzí síly. Možná jsme si je k sobě přitáhli, možná chtěly přijít samy. Výstava je další kapitolou k letošnímu tématu kresby, jako té nejbližší, nejdosažitelnější a zároveň nejabsolutnější výrazové možnosti. Těla živorobů jsou živou linkou, gestem podobně rozehraným jako Picassovy kresby žhavým ohněm v prostoru. Novotvar ŽIVOROBI je protikladem nebo paralelou k Čapkovu slovu ROBOT. Ve vizi Terezy Šrámkové živorobi vzešli ze zbytků civilizace, tedy i robotických zařízení. Představujeme si mýtické tvůrčí síly, v jejichž šlépějích se objevují hadi, štíři, květiny nebo zvířecí bytosti - živorobi. Autorka je podobně jako Miloš Šejn přesvědčena, že příroda přežije vše, jakoukoli činnost člověka a veškeré jeho artefakty. Může se zdát, že svým bestiářem iluminuje naše noční můry, nebo se nás pokouší spřátelit s tím, co nás environmentálně i eticky děsí. Ve skutečnosti jsou živorobi fascinujících tvarů posly něčeho nového a čistého, co země vydává, co se rodí temnotě dne navzdory. Tereza Šrámková (1995) se narodila v Pardubicích, od dětství žije v Praze, kde studuje Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha 2 Tomáše Hlaviny. Vyjadřuje se objekty na hraně tradičního sochařství a konceptu, krátkými videy, texty i grafickými tisky. V roce 2019 získala cenu za malý formát ve studentské soutěži Grafika roku.

Termín konání:
31.3.2022 (Čt) - 28.5.2022 (So)
Typ akce:
  • Výstavy
Místo konání:
NOV art space
Pernštýnské náměstí 49
Pardubice
Tereza Šrámková * Živorobi
Popis akce:

Živorobové obydleli podzemí pardubického Art Space NOV. Někteří vznikli přímo zde, ze zdejšího materiálu a nadání prostředí. Patří tedy do mateřské země Pardubic, hovoří přímo k místu a k lidem, jež zde žijí. Živorobí celek na pomezí instalace a podivné zoologické zahrady je svébytném bestiářem, jež však nevypovídá o stavu světa pozdní antiky a středověku, je ryze současný. Štíhlá zvířata, drak okusující si nehet, lázeňská hyena, vlkodlak, plivník, tapír, jeleni, fantastický pan Lišák, přímorožec, srny a chrti vzešli ze spár mezi dneškem a včerejškem, z trhlin mezi sněním a bděním, z meziprostoru přírody a civilizace, jež se vzájemně prorůstají. Betonoví živorobi nemají jednoznačnou taxonomii, autorka se realitou nenechá omezovat. Svým intuitivním a metaforickým charakterem připomínají Borgesovu Fantastickou zoologii nebo Apollinairův Bestiář – Průvod Orfeův. Když básník ve své prvotině zmiňuje Myši času, ví, o čem mluví. Je to vzpomínka na zvíře, a zároveň nový mýtus naší doby. Tereza Šrámková ke žroutům vyměřeného času přidala strachy, obavy a frustrace z aktuálního stavu věcí. Militantní a krátkozraký environmentalismus je jen odvrácenou stranou mince světa plného ziskuchtivosti a bezohledného drancování planety zcela bez limitů. Sochařka kreslí v prostoru z materiálů, které nás všednodenně obklopují, kromě betonu používá také kusy plastů, textilií, papírů a drátů, jež jsme odložili jako nepotřebné harampádí. Co je nalezeno, to se dá použít. Postindustriální materiály jsou zároveň apokalypticky prehistorické, je tu dinosaurus z otisků plastových obalů, srna ze žaluzií a židlí, pejsci z alobalu, jindy poslouží staré ponožky a obnošené košile. Výsledkem je tvar poučený na tradičním sochařství, jako práci s hmotou, objemem, povrchem a prostorem. Současná socha není charakterizována tíží, spíše hybriditou materiálů, směřuje k Giacomettiho existenciální redukci. Lze si představit také secesní a symbolické propletence vlasů, linií, kořenů bytostí napojených na prastarý řád věcí. Pokud pro popis metody vzniku použijeme slovo kašírka, nejde o divadelní iluzi, spíše o sediment toho, co charakterizuje naši civilizaci. Sochy tu nejsou, aby vydržely. V nové situaci mohou být recyklovány a transformovány do odlišného tvaru a užití. Zvířátka mají své mimikry, podobají se prostoru, z nějž vzešli (úlomky cihel a červený prach v betonu). Sochařka v terénu i v hmotě vytváří svůj vlastní svět, obydlený inkarnacemi svěží a ryzí síly. Možná jsme si je k sobě přitáhli, možná chtěly přijít samy. Výstava je další kapitolou k letošnímu tématu kresby, jako té nejbližší, nejdosažitelnější a zároveň nejabsolutnější výrazové možnosti. Těla živorobů jsou živou linkou, gestem podobně rozehraným jako Picassovy kresby žhavým ohněm v prostoru. Novotvar ŽIVOROBI je protikladem nebo paralelou k Čapkovu slovu ROBOT. Ve vizi Terezy Šrámkové živorobi vzešli ze zbytků civilizace, tedy i robotických zařízení. Představujeme si mýtické tvůrčí síly, v jejichž šlépějích se objevují hadi, štíři, květiny nebo zvířecí bytosti - živorobi. Autorka je podobně jako Miloš Šejn přesvědčena, že příroda přežije vše, jakoukoli činnost člověka a veškeré jeho artefakty. Může se zdát, že svým bestiářem iluminuje naše noční můry, nebo se nás pokouší spřátelit s tím, co nás environmentálně i eticky děsí. Ve skutečnosti jsou živorobi fascinujících tvarů posly něčeho nového a čistého, co země vydává, co se rodí temnotě dne navzdory. Tereza Šrámková (1995) se narodila v Pardubicích, od dětství žije v Praze, kde studuje Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha 2 Tomáše Hlaviny. Vyjadřuje se objekty na hraně tradičního sochařství a konceptu, krátkými videy, texty i grafickými tisky. V roce 2019 získala cenu za malý formát ve studentské soutěži Grafika roku.

Detailní informace:
  • akce přístupná bezplatně
Informace jsou převzaty z portálu www.vychodni-cechy.info využívající databázi CZeCOT.

Nenechte si ujít

Přelet pivních píp 2022 28.5.2022

Přelet pivních píp 2022

Frčí to cykloorientační závod 28.5.2022

Frčí to cykloorientační závod

Den starokladrubského koně 28.5.2022

Den starokladrubského koně

Food Truck Fest Pardubice vol.3 4.6.2022

Food Truck Fest Pardubice vol.3