Helter Shelter - Oskar Hořánek

  • Výstava obrazů - malířství
Popis akce:

Art Space Nov představuje malíře Oskara Hořánka, loňského absolventa pražské Akademie výtvarných umění. Na výstavě diplomantů zaujal monumentálními, stroze barevnými plátny, nainstalovanými do úsporného prostoru tak, aby se do nich mentálně snadno vstupovalo. Esenciálním tématem malíře jsou komíny, místa spojená s ohněm a teplem, vertikálně procházející z nitra vzhůru. Hořánkův koncept přesně naplňuje letošní zaměření výstavního prostoru, literárně popsané obratem Zevnitř ven. Příznačně se odkrývá ve sklepení. Malíř pracuje bílými a šedými tóny akrylových barev, často i zednickou stěrkou na plátnech napnutých na zeď. Malba je sochařská, konstruovaná, v záměru pevně vystavěná, tvary a prostory se začínají rozpadat až díky procesu tvorby. Série miniaturních formátů i čtyřmetrových monumentů obohacují nezadržitelné faktory, vliv gravitace, stékavost vody. Pozornost je zároveň koncentrovaná i roztříštěná. Hořánkovi je blízké uspořádání kaple Marka Rothka v Texasu, síla sakrální monochromatické malby – a její centralizovaná instalace, v jejímž lůnu je možné být. Studovanými objekty jsou krby, věže, kostely, trubky, průchody, náznaky mohutných budov, kostelů, sídel nové víry, možná spaloven, čímž se Hořánek blíží tématu moci sídlící v tlustých zdech institucí, jak jej vnímali Jaroslav Róna (chrámy, spalovny), Jakub Špaňhel (krematoria, banky) nebo Franz Kafka a Michel Foucault. Hlavní myšlenka si říká o maximální barevnou redukci a tvůrce jde až na hranu možností malby a barvy. Hmotu formuje barva, její hustota, tekutost, otisk, struktura, intenzita. Objekt v centru obrazové plochy, je kaligrafickým uzlem, schránou, pastí, betonovou svatyní, ingotem i modlou. Z plátna vystupuje mýtická bytost, chtonický požírač, chaloupka na kuřích nožkách, konstelace stínů, údělné břemeno. To, co člověku slouží, ho zároveň ovládá. Dokonce i technooptimistický Bauhaus vnímal stroj jako moderní svatyni a do praktického světa vpustil mystiku. Malba se pohybuje na hraně nezobrazivosti, figury nejsou příliš lidské, vnímáme spíše objekty v prostoru mysli. Přesto ze sérií i jednotlivých pláten vyčteme příběh, trochu divný, velmi expresivní, potenciálně přesahující hmotný svět. Neuchopitelné dění směřuje ke konfliktu, k propasti. Otázkou je, jak a kam pokračovat? Aktuálně se na plátnech skrze oranžovou barvu zjevuje oheň, druh naděje. Novým zacílením je helter shelter. Jde o slovní hříčku mezi úkrytem (shelter) a skluzavkou nebo tobogánem (helter skelter). Úsloví znamená chaotický, překotný, zmatený, hlava nehlava, tobogán nebo horempádem. Významné symboliky nabylo na konci 60. let. Tehdy je použil Paul McCartney jako znak pro sešup, pád na dno, když se pokusil překonat The Who s I Can See for Miles a zkomponoval nejdivočejší, nejbláznivější skladbu popových Beatles, která pravděpodobně vydláždila cestu heavy metalu a punk rocku. Skladba Helter Skelter s nejostřejšími vokály a nejhlučnějšími bicí vyšla na devátém, tzv. Bílém albu skupiny v roce 1968. Už při nahrávání hořelo. George Harisson omylem zapálil popelník, Ringo Star odhodil paličky s tím, že má na prstech puchýře. Song byl považovaný za kreativní, freneticky sexuální a fyzický hudební úder do slabin. Helter Skelter zachytil krize roku 1968, a udělal tečku za Summer of Love předchozího léta. Tím ale příběh nekončí. Charles Manson v písni uslyšel výzvu ke krvavé apokalyptické válce a slovy Helter Skelter začal označovat nadcházející rasový konflikt, jenž se vydal sám uspíšit. Slovní spojení napsal na lednici krví svých obětí. Helter skelter znělo původně hravě, až po Mansonovi nabylo zlověstného vyznění. Song v energické tónině E dur, založený na čtyřtaktu a kakofonii zvuků získal pověst nejďábelštější písně, symbolu temnoty a zla. Právě tohle napětí zachytili v coververzích Siouxsie and the Banshees, Mötley Crüe, Aerosmith, U2, Oasis. Bono při uvedení skladby řekl: Toto je píseň, kterou Charles Manson ukradl Beatles. Krademe ji zpět. Původní vyznění padáme na dno, hrozí nám zánik, Oskar Hořánek změnil jediným fonémem, jedinou souhláskou. Shelter s H znamená úkryt, máme se tedy kde po pádu zotavit a nabrat sílu na další výstup. Není jasné, jestli jde o jednorázové uklouznutí, nebo o maniodepresivní křivku, po níž se jako jedinci i lidstvo stále pohybujeme. Vtahující prostory utajené v interiérech staveb možná nabízejí útočiště a možná potřebujeme skrze skrytý oheň vzkřísit v sobě sílu Fénixe. Malíř Oskar Hořánek (1996) v loňském roce absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, prošel ateliérem grafiky Jiřího Lindovského, Dalibora Smutného a kresby Jiřího Petrboka. Výrazně na sebe upozornil monumentálními plátny i jejich instalací na výstavě diplomantů roku 2022. Má také významnou profesionální zkušenost s instalacemi výstav. Martina Vítková

Termín konání:
30.3.2023 (Čt) - 24.5.2023 (St)
Místo konání:
NOV art space
Pernštýnské náměstí 49
Pardubice
Web:
artspacenov.cz/category/aktualne/
Helter Shelter - Oskar Hořánek
Popis akce:

Art Space Nov představuje malíře Oskara Hořánka, loňského absolventa pražské Akademie výtvarných umění. Na výstavě diplomantů zaujal monumentálními, stroze barevnými plátny, nainstalovanými do úsporného prostoru tak, aby se do nich mentálně snadno vstupovalo. Esenciálním tématem malíře jsou komíny, místa spojená s ohněm a teplem, vertikálně procházející z nitra vzhůru. Hořánkův koncept přesně naplňuje letošní zaměření výstavního prostoru, literárně popsané obratem Zevnitř ven. Příznačně se odkrývá ve sklepení. Malíř pracuje bílými a šedými tóny akrylových barev, často i zednickou stěrkou na plátnech napnutých na zeď. Malba je sochařská, konstruovaná, v záměru pevně vystavěná, tvary a prostory se začínají rozpadat až díky procesu tvorby. Série miniaturních formátů i čtyřmetrových monumentů obohacují nezadržitelné faktory, vliv gravitace, stékavost vody. Pozornost je zároveň koncentrovaná i roztříštěná. Hořánkovi je blízké uspořádání kaple Marka Rothka v Texasu, síla sakrální monochromatické malby – a její centralizovaná instalace, v jejímž lůnu je možné být. Studovanými objekty jsou krby, věže, kostely, trubky, průchody, náznaky mohutných budov, kostelů, sídel nové víry, možná spaloven, čímž se Hořánek blíží tématu moci sídlící v tlustých zdech institucí, jak jej vnímali Jaroslav Róna (chrámy, spalovny), Jakub Špaňhel (krematoria, banky) nebo Franz Kafka a Michel Foucault. Hlavní myšlenka si říká o maximální barevnou redukci a tvůrce jde až na hranu možností malby a barvy. Hmotu formuje barva, její hustota, tekutost, otisk, struktura, intenzita. Objekt v centru obrazové plochy, je kaligrafickým uzlem, schránou, pastí, betonovou svatyní, ingotem i modlou. Z plátna vystupuje mýtická bytost, chtonický požírač, chaloupka na kuřích nožkách, konstelace stínů, údělné břemeno. To, co člověku slouží, ho zároveň ovládá. Dokonce i technooptimistický Bauhaus vnímal stroj jako moderní svatyni a do praktického světa vpustil mystiku. Malba se pohybuje na hraně nezobrazivosti, figury nejsou příliš lidské, vnímáme spíše objekty v prostoru mysli. Přesto ze sérií i jednotlivých pláten vyčteme příběh, trochu divný, velmi expresivní, potenciálně přesahující hmotný svět. Neuchopitelné dění směřuje ke konfliktu, k propasti. Otázkou je, jak a kam pokračovat? Aktuálně se na plátnech skrze oranžovou barvu zjevuje oheň, druh naděje. Novým zacílením je helter shelter. Jde o slovní hříčku mezi úkrytem (shelter) a skluzavkou nebo tobogánem (helter skelter). Úsloví znamená chaotický, překotný, zmatený, hlava nehlava, tobogán nebo horempádem. Významné symboliky nabylo na konci 60. let. Tehdy je použil Paul McCartney jako znak pro sešup, pád na dno, když se pokusil překonat The Who s I Can See for Miles a zkomponoval nejdivočejší, nejbláznivější skladbu popových Beatles, která pravděpodobně vydláždila cestu heavy metalu a punk rocku. Skladba Helter Skelter s nejostřejšími vokály a nejhlučnějšími bicí vyšla na devátém, tzv. Bílém albu skupiny v roce 1968. Už při nahrávání hořelo. George Harisson omylem zapálil popelník, Ringo Star odhodil paličky s tím, že má na prstech puchýře. Song byl považovaný za kreativní, freneticky sexuální a fyzický hudební úder do slabin. Helter Skelter zachytil krize roku 1968, a udělal tečku za Summer of Love předchozího léta. Tím ale příběh nekončí. Charles Manson v písni uslyšel výzvu ke krvavé apokalyptické válce a slovy Helter Skelter začal označovat nadcházející rasový konflikt, jenž se vydal sám uspíšit. Slovní spojení napsal na lednici krví svých obětí. Helter skelter znělo původně hravě, až po Mansonovi nabylo zlověstného vyznění. Song v energické tónině E dur, založený na čtyřtaktu a kakofonii zvuků získal pověst nejďábelštější písně, symbolu temnoty a zla. Právě tohle napětí zachytili v coververzích Siouxsie and the Banshees, Mötley Crüe, Aerosmith, U2, Oasis. Bono při uvedení skladby řekl: Toto je píseň, kterou Charles Manson ukradl Beatles. Krademe ji zpět. Původní vyznění padáme na dno, hrozí nám zánik, Oskar Hořánek změnil jediným fonémem, jedinou souhláskou. Shelter s H znamená úkryt, máme se tedy kde po pádu zotavit a nabrat sílu na další výstup. Není jasné, jestli jde o jednorázové uklouznutí, nebo o maniodepresivní křivku, po níž se jako jedinci i lidstvo stále pohybujeme. Vtahující prostory utajené v interiérech staveb možná nabízejí útočiště a možná potřebujeme skrze skrytý oheň vzkřísit v sobě sílu Fénixe. Malíř Oskar Hořánek (1996) v loňském roce absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, prošel ateliérem grafiky Jiřího Lindovského, Dalibora Smutného a kresby Jiřího Petrboka. Výrazně na sebe upozornil monumentálními plátny i jejich instalací na výstavě diplomantů roku 2022. Má také významnou profesionální zkušenost s instalacemi výstav. Martina Vítková

Organizátor:
NOV art space
Informace jsou převzaty z portálu www.vychodni-cechy.info využívající databázi CZeCOT.