Popis akce:
O autorce
Anna Neborová - Fragmenty
Postprodukce fotografických obrazů jako východisko pro následné malování je stěžejním rysem postupu Anny Neborové. Fotografuje předměty, kterými je obklopena ve svém bytě a které niterně zná. Zpočátku to byly figurky dřevěných koníků, zátiší s květinami ve vázách, jednotlivé kusy oblečení z autorčina šatníku, od malých stuh a korálků přes rukavice a spodní kalhotky až po šaty, punčocháče nebo kabáty. Následovaly motivy z ateliéru, části přes sebe naskládaných obrazů nebo jen samotný blindrám, a pak také kulaté kalíšky s terpentýnem, kam se otírají štětce s barvami, a ty v nich vytvářejí náhodné rozpité kompozice. Největší objem obrazů ovšem tvoří motivy skleněných a porcelánových váz. Podle svých vlastních slov sbírá Neborová tyto artefakty odjakživa, v jejím bytě jste obklopeni úctyhodnou sbírkou tvarů a typů krásných váz a porcelánových sošek. Ty se staly zásadním podnětem a inspirací k rozvíjení zájmu o průhlednost, průsvitnost, lesky, světlo, nebo posuny a deformace, které se při pohledu skrz sklo objevují.
Úpravou fotografií na počítači s různými filtry vznikají někdy i nepředvídané podoby přetransformovaná fotografie výchozího motivu. Zajímavé rozostření a posun k abstrakci z nich dělá nejednoznačné obrazy, kdy se mnohdy jen vzdáleně odkazují k výchozí fotografii, nebo jsou již zcela oproštěné od rozeznatelné reality a fungují jako čistě abstraktní malby, a pouze název naznačuje na co se díváme. Autorka tak pracuje s meta-realitou digitálního média, maluje virtuální realitu přetvořených fotografií skutečnosti. Digitálně extrahuje motiv na jakýsi průhledný, neuchopitelný esenciální skelet. Jde o misku s terpentýnem nebo talíř s jídlem? Obrazy s názvy Fragmenty sice poukazují na nějakou část reality, ke konkrétnějšímu rozpoznání ovšem nepomohou. Většinou jde o rozklad předmětů do abstraktní skrumáže ohraničených plošek, dalo by se říci amorfních kaluží barev, ve kterém je zakoušena naše obrazotvornost a snaha zkoumat či rozpoznat co vlastně vidíme. To ovšem nemusí být nutně cílem. Můžeme se kochat křehkou krásou projasněných obrazů bez nutnosti přijít na kloub co znázorňují. Postprodukce v počítačových aplikacích a programech napomohla vytvořit nezvyklé, fotogenické korekce původní reality, a jejím precizním přemalováním s další možností schematizace a syntézy maluje Neborová svébytné obrazy obrazů obrazů, které levitují na tenké hraně dvojznačné předmětnosti a abstrakce.
Tomáš Lahoda, kurátor Galerie Univerzity Pardubice
